V Praze se každý rok postaví přibližně 5 až 6 tisíc nových bytů. To ale nestačí. Aby se zabránilo dalšímu růstu cen a aby bylo možné uspokojit poptávku, mluví se o cíli 10 000 nových bytů ročně. A nejen to – klíčová je i forma výstavby. Místo roztahování města do šířky potřebujeme vyšší budovy na menších pozemcích, tedy kompaktnější zástavbu. Ta umožňuje efektivnější využití infrastruktury, zkrácení dojížďky a celkově lepší fungování městského prostoru.

Jak jsme na tom v porovnání s jinými evropskými městy?

• Paříž: Každoročně přibývá zhruba 37 000 nových bytů, ale reálná potřeba je 57 000.
• Mnichov: Staví 7 000 bytů ročně, ale potřebuje jich minimálně 12 000.

A to nejsou malá města – jde o ekonomická centra Evropy s velmi podobnou situací jako Praha.

Kdo to zvládá nejlépe?

• Vídeň. Díky více než století trvající tradici výstavby obecních bytů a chytré politice města, která poskytuje levné pozemky a stanovuje kvóty na dostupné bydlení, se zde daří růst udržet pod kontrolou. Nájmy rostou tempem pouze cca 2 % ročně.
• Helsinky. Jedno z nejdynamičtějších měst v oblasti výstavby. Ročně zde přibude cca 1,5 % celkového bytového fondu. Klíčem je rychlé schvalování a využívání modulární výstavby.

Co z toho vyplývá pro Prahu?

Nestačí jen stavět víc. Musíme také:

• zjednodušit schvalovací procesy,
• využívat efektivní technologie výstavby,
• plánovat urbanismus s ohledem na dopravní dostupnost,
• a hlavně neházet developerům klacky pod nohy, pokud staví smysluplné a kvalitní projekty.

Shrnutí

Ano, jde to. Ukazuje to Vídeň, Helsinky i další města. Potřebujeme odvahu, vizi a spolupráci města, státu i soukromého sektoru. Čím dřív se výstavba rozjede tempem, které odpovídá skutečné poptávce, tím dřív se dočkáme dostupnějšího bydlení – nejen pro investory, ale i pro běžné lidi.